Výstava se navíc uskutečnila v rámci Trienále SEFO, pod křídly Muzea umění Olomouc, kde se v rámci Trienále otevřela expozice nazvaná Ghetto střední Evropa, mapující činnosti Petra Spielmanna v Bochumi. Koncept volně rekonstruuje pomyslné univerzum Petra Spielmanna, včetně hor videokazet a dalších artefaktů bezprostředně spojených s jeho osobou. Pro širší veřejnost asi náročnější sousto, ale děkuji Báře Kundračíkové za to, že do něj šla a nebála se jej takto pojmout, navzdory možné kritice, která možná přijde. (IH)

Oskar Spielmann

Paul Spielmann

1901–1974

1900–1978
TRAUM IN MEINEM RAUM

28. 6.–18. 12. 2024

Rub Gallery Olomouc

„To jsem já, Kmínový Turek, v téhle kůži se nijak zvlášť necítím, protože s rodnými Mohamedánci nejsem v žádné přízni. Zato s Fatimou, Zorou, Sultánou a Aišou…“ takhle rozpustile veršoval brněnský malíř Oskar Spielmann, který v létě 1931 odplul za žhavým sluncem a exotikou do Alžíru. Jeho příběh spočívá rozprostřen mezi pomyslnými světy Východu a Západu. Německy hovořící Brňan s židovskými kořeny, pod vlivem fatálních událostí druhé světové války nakonec zakotvil na další dvě desetiletí v Alžírsku, odkud však po válce za nezávislost odešel roku 1965 jako pied-noir na jih Francie. Stal se tak nepřímým aktérem dvou zásadních exodů v evropských dějinách 20. století: odsunu českých Němců a odchodu potomků Francouzů z Alžírska.

Již od dob studia ve Vídni na počátku dvacátých let udržoval Oskar Spielmann písemný kontakt s bratrem Paulem, architektem a designérem nábytku. Do Brna, do Drážďan, do Ústí nad Labem, a znovu do Brna, kam Paul prchnul po nástupu nacismu. Oskar psal německy, výjimečně i francouzsky. Paul používal i českou podobu křestního jména Pavel a poslal i několik českých dopisů. Jejich dopisy proudily čtyřicet let mezi Československem, severem Afriky a Francií. Odrážejí každodenní život, ale jsou i vstupenkou za horizont všedního dne. Vykreslují vnitřní svět bratří prostoupený hudbou, literaturou, nenaplněnou touhou po dalších setkáních, ale též jistotou spojení s někým, kdo v dálce tiše chápe a naslouchá.

Oskar Spielmann se od svých vystoupení v Brně, Praze a Bratislavě na rozhraní let 1936 a 1937 do Československa už znovu nevrátil. Jeho díla, která tehdy v Brně u rodičů bezstarostně zanechal, přežila díky obětavému úsilí rodiny jeho bratra Paula. Jedinečná atmosféra dobových brněnských interiérů kombinujících Spielmannovo vidění Maghrebu v interakci s art déco nábytkem Paula Spielmanna nyní znovu ožije v instalaci Rub Gallery Olomouc. V ní pražský vizuální umělec Mark Ther revokuje ducha „brněnského koloniálního salonu“ – do prostoru kde se setkává prvorepubliková nostalgie a orientální féerie, žhavé jižní slunce i domácí pohoda, stesk i snění.

Koncepce výstavy: Ivo Habán, David Voda, Mark Ther

Kurátor: Ivo Habán

Architektura: Mark Ther

Exponáty: Oskar Spielmann, Paul Spielmann

Zápůjčky: Courtesy of Petr Spielmann Archiv, z. s.

Grafika: Jan Herynek

Ve spolupráci s Muzeem umění Olomouc a nakladatelstvím Arbor vitae

Rub Gallery Olomouc, Komenského 10, 77900 Olomouc www.rubgallery.com

Takovou jsme měli anotaci:

Výstava Oskara Spielmanna (1901–1974) v GAVU Cheb je prvním souborným připomenutím umělce v prostoru někdejšího Československa od roku 1936, kdy se malíř naposledy představil v Brně, Praze a Bratislavě. Německy hovořící rodák z Brna náleží do příběhu meziválečné scény českých zemí. Svým více než třicetiletým pobytem v Alžírsku a v Maroku se zároveň v mnohém vymyká. Po studiích ve Vídni a na pražské Akademii působil v řadách brněnského uměleckého sdružení Scholle. Roku 1931 odjel díky stipendiu do Paříže, odkud pokračoval do Alžíru. Na severu Afriky setrval až do poloviny šedesátých let. Jako pokřtěný katolík s židovskými kořeny se záhy začlenil do alžírské výtvarné scény a stal se stabilní součástí prezentací umění francouzské severní Afriky. Roku 1945 obdržel prestižní alžírskou uměleckou Grand Prix, která definitivně stvrdila jeho status alžírského umělce. V Alžírsku, kde působil také jako středoškolský pedagog, setrval i v prvních letech nezávislosti. Přesto zemi nakonec opustil a závěr života prožil v jihofrancouzském přístavním městě Toulonu.

Středoevropan Spielmann se stal součástí tzv. alžírské školy a do značné míry se identifikoval s arabskou kulturou. Jeho umělecký odkaz vytvořený na sklonku koloniální éry propojuje kulturní světy pomyslného Západu a Východu. Výstava představuje na osm desítek maleb a velkoformátových kvašů z institucí i soukromých sbírek. Přibližně polovinu děl se podařilo zapůjčit z francouzské části pozůstalosti umělce, většinu Spielmannových prací spatří současné publikum v České republice vůbec poprvé. (IH)

Vydávat dnes náročnou monografii málo známého umělce je sebevražda. I Spielmann ale balancoval celý život bez prostředků, na hraně bizarnosti. Pokračovat dál dopředu navzdory racionalitě dává smysl i mně. Pracuji dále na výstavách a záchraně Spielmannovy pozůstalosti. Dlouho jsem chtěl dát přes okraje listů jako protipól hřbetu nápis ‚Hovno s makem‘ (v češtině), kterým glosoval Oskar bratru Paulovi své rozpoložení, když se nedařilo. Jak by se kniha rozevírala, nápis by se rozpadal, rozplýval, mizel rozložený v jednotlivých listech. Nakonec jsem rád, že tam není. Věřím, že Spielmann byl častěji nahoře, někde v pohádce nebo přímo v baletu pouštní noci. Takového jej chci uchovat. (IH)

Knihu lze získat ve vybraných knihkupectvích nebo přímo u vydavatele.